Sloní Kameny – Výři CZ

BÍLÉ KAMENY

tvoří izolovanou, morfologicky výraznou skupinu skal asi 1 km severně od Jítravy na úpatí vrchu Vysoká. Skály jsou nápadné svou bělostí a zaoblenými tvary, připomínajícími mohutné hřbety odpočívajících slonů, proto jsou někdy označovány jako Sloní skály. Jako neobvyklá ukázka zvětrávání křídových pískovců jsou Bílé kameny od roku 1955 chráněny a vede kolem nich naučná stezka "Lužické a Žitavské hory".

Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. K jejich naklonění došlo v třetihorách vlivem tektonických pohybů na lužickém zlomu, jehož průběh je dobře patrný na nedalekých Kozích hřbetech.
Během dalšího vývoje byly pískovce vystaveny intenzivní erozi, při níž docházelo k postupnému rozšiřování puklin a obrušování povrchu skal, které tak získaly svou současnou podobu. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město.
Neobvyklý vzhled 20 m vysokých skal je podmíněn jejich složením. Svrchní části skal tvoří pískovce s vyšším obsahem minerálu kaolinitu, kterému vděčí za svou bílou barvu. Stejnoměrné složení těchto pískovců zase vedlo při zvětrávání ke vzniku zaoblených tvarů. Ve spodní části skal jsou již pískovce méně kaolinické a mají zřetelněji vyvinutou vrstevnatost se šikmým sklonem vrstev. Na stěnách nebo při úpatí skal vznikly vyvětráváním méně odolných vrstev pískovců oválné dutiny a jeskyně, z nichž největší je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal je také miniaturní, přes 4 m dlouhý skalní tunel.

 

 

POVĚST O DOCHODU TRPASLIČÍHO LIDU

Před dávnými lety se prý poblíž Sloních skal ztratila mladé pastýřce kravka. Dívka ji dlouho nemohla najít a bloudila mezi bílými bloky tak dlouho, až si povšimla, že dobytče snad zázrakem vylezlo na jednu z menších skalek. Vyděšená pastýřka se namáhavě vyškrábala nahoru a ke svému velkému překvapení spatřila vedle kravky sedět malého trpaslíka s dlouhými šedivými vousy. Dříve než mohla vykřiknout, naznačil jí ručkou, aby byla tiše a posadila se. Poté slabým hlasem promluvil: "Neboj se, nikdo ti neublíží. Potřebujeme jen tvoji pomoc. Vezmi si tento klíček od naší pokladnice." Přitom vtiskl překvapené dívce do dlaně malý starobylý klíč s kovaným očkem a pokračoval: "Časy se změnily, lesy mizí, krajina je zpustošená a lidé čím dál tím více zlí. My, trpaslíci, musíme odtud pryč, pryč ze země. Opatruj klíček dobře. Učiníš-li tak, nebudeš nikdy žít v bídě. Možná, že se pro něj jednou vrátíme, až nastanou lepší časy." Dívka pokývala nejistě hlavou a zeptala se trpaslíka: "A kde jsou všichni ostatní, kde máš svůj lid?" Mužík zvedl ruce k nebi a zvolal: "Bratři, kapuce dolů!" Okolo pastýřky se postupně zjevovaly desítky mužíčků, posedávajících po všech okolních skálách. Trpaslík se smutně usmál, podal dívce ručku na rozloučenou a opět zavelel: "Bratři, kapuce nahoru!" Všichni trpaslíci opět zmizeli a jen tichý vzdalující se zpěv dával tušit, že trpasličí lid míří kamsi do dáli směrem k Žitavě, kde se měl setkat se svými bratry z Krušných hor. Dívka stiskla klíček v dlani a v mátohách odvedla domů kravku, která se záhadně pásla zase poblíž skal. Klíč k pokladům uschovala do duté lípy u statku a žila spokojeně až do smrti. Klíček v dutině stromu zůstal dodnes, neboť trpaslíky od té doby v kraji okolo Jítravy nikdo nespatřil.