2016 – Výři CZ

Ledová Praha
 
Brigáda Sochor
 
Velikonoční výprava
 
Jarní Výří slet
 
Den Země
Za krásného slunečného dne v pátek 22. dubna 2016 se pár členů Hornicko-historického spolku pod Ralskem přidalo k početné skupině PS Výři, aby společnými silami uklidili okolí Stráže pod Ralskem a vysadili stromky, neboť tento den připadá na mezinárodní Den Země. Úklid započal u klubovny Šešule, poté směřoval k zámku Vartenberk a končil na Sovím vrchu. Kromě sbírání odpadků jsme si akci zpříjemnili hrou „na babu“ – nutno říci, že nás malí Výři pěkně prohnali  - a v cíli jsme vysadili na 60 stromečků.
Akce to byla úžasná, organizátorům velmi děkujeme a těšíme se na další spolupráci!
Zdolej 25x Ralsko
Z pohledu organizátorů
Minulý rok se na akci Zdolej 25x Ralsko objevilo spoustu nadšenců, kteří se rozhodli, že zdolají Ralsko a to hned 25x. Objevily se skupiny, které byly 25-ti členné a výstup absolvoval každý jednou, ale byly tu i 6-ti členné, čtyř členné skupiny a dokonce odvážné dvojice. Akce se opravdu vydařila a tak kvůli vysokému zájmu jsme tuto akci zavedli i tento rok.
Účastníků bylo sice méně, ale i přesto se nás sešlo v celkovém počtu 81 osob. Počasí nám krásně vyšlo, neboť sluníčko svítilo a pařilo celý den. Po zdolání Ralska se každý dočkal zasloužené odměny, opekl si buřta a domů si mohl odnést na památku tričko, nebo kšiltovku.
Děkujeme všem, kteří se zúčastnili, a především děkujeme městu za finanční podporu. Budeme rádi, když zájem bude i příští rok a sejdeme se ve stejném, anebo větším počtu, jako 7. května 2016.
Organizátoři akce: Zdolej 25x Ralsko
Putování za pohádkou
Z pohledu organizátora

Jako každý rok se děti ze Stráže pod Ralskem opět těšily na akci Putování za pohádkou. Měli tak příležitost setkat se s vodníkem, čarodějnicí, Bořkem stavitelem, červenou karkulkou, ale i s Ivankem, Nastěnkou, ježibabou, Machem a Šebestou a s Mimoni.
Mimo jiné si děti mohly vyzkoušet i rytířské zbraně.
Na startu se objevovali první nadšenci, kteří dostali svoji pohádkovou kartu a mohli se vydat putovat.
Akce se zúčastnilo okolo 1000 lidí, což je opravdu vysoké číslo. Na stanovištích se pohádkové bytosti rozhodně nenudili.
Každý, kdo přišel na stanoviště, splnil pohádkový úkol a za to si odnesl sladkou odměnu. Všichni to hravě zvládli a tak jsme na cestách potkávali samé usměvavé tváře.
Počasí nám krásně přálo, takže si ke konci všichni upekli dobrého buřtíka a ten, kdo zdolal pohádkovou cestu, si odnesl domů diplom.
Na závěr přijeli i hasiči, kteří nám předvedli, jak vypadá jejich zásah.
Akce se opravdu moc povedla. Děkujeme všem pohádkovým bytostem, pořadatelům a městu za finanční podporu.
Zase za rok, AHOJ!

Volnočasový klub Šešule
BHCO
Letos jsme se opět vydali na BHCO, což je soutěž, které se účastníme každoročně. Tentokrát se po pěti letech konala v Českém Ráji.
Abychom mohli vyrazit co nejdříve a došli ještě za světla, tak jsme se sešli už v pátek dopoledne. K našemu překvapení nepřišlo docela dost lidí, takže jsme některé z nás museli postaršit a sháněli někoho ještě narychlo.
Soutěž začala v pátek 10. 6. 2016 v 15 hodin v Borku pod Troskami a každý tým startoval po 15 minutách. Šli jsme podle mapy, kde byla vyznačená stanoviště, na kterých nás vždy čekal nějaký úkol. Hned na prvním stanovišti jsme se koupali. Museli jsme naskákat do jezera a na čas táhnout loď okolo lahve v jezeře. Po celé trase nás čekalo spoustu zajímavých činností, jako například střelba z luku, kuše nebo vzduchovky. Také jsme třeba poznávali rostliny, živočichy nebo odpovídali na otázky ze zdravovědy. Celá soutěž byla dobře připravená a my dorazili do cíle někdy v sobotu k večeru. Cíl byl u jezera v Branžeži. Počkali jsme na ostatní týmy od nás, než došli a většina z nás odjela ještě večer domů. Někteří zůstali až do neděle, aby převzali ceny, užili si ještě nějakou legraci nebo se popřípadě seznámili i s jinými oddíly. V neděli přišlo na vyhlášení a naši mladší a stejně tak i starší se umístili na krásném čtvrtém místě, my jako dospělí jsme vyhráli místo první. Myslím, že se celá akce velmi vyvedla a budu jen doufat, že se nám to vítězství vydaří i příští rok a putovní pohár, který je zde hlavní cenou si již ponecháme.
Oprava tábora Sochor
Tak jako každý rok, tak i letos bylo třeba navštívit naši táborovou základnu poblíž pomníku na jezeře a dát tábor pořádně dokupy. 
Stavění táboru Mařenice
Tak jako každý rok i letos jsme společně s rodiči našich oddílových dětí postavili naši táborovou základnu. Všem zúčastněným rodičům děkujeme za pomoc a doufáme, že nás podpoříte i v dalším roce.
Tábor Holubinky
V pátek 1. července 2016 pionýrská skupina Výří společně s některými rodiči odjíždí do tábora v Mařenicích, kde se chystají postavit a opravit tábor. Vše se musí dát do pořádku. Stany, hlavní budova, ale i shrabat seno a uklidit nepořádek. To vše jsme museli společně zvládnout, abychom tu přežili společných čtrnáct dní v kouzelném městečku HOLUBINKY.
Už v sobotu do městečka přijíždějí první občané, kteří ještě úplně netuší, co je tu za těch čtrnáct dní čeká. Mezitím, co děti přijíždějí, rodiče se loučí a odjíždějí si odpočinout do svých domovů.
Když do městečka dorazil již poslední očekávaný občan, sešli jsme se na zasedacím místě Jidášovo ucho. Je to místo, kde se svolává ke každé důležité události a tato událost důležitá byla už jen proto, že šlo o uvítání do městečka. Před davem dětí, kteří jsou již oblečeny do houbařských sezónních obleků stojí rada města. Nejdůležitější pan starosta Mechomír Pravák, zástupce starosty Červomil Nejedlý, místní kronikářka Kloboučnice Klouzková, vetešník Václavka Žampus, ale také i místní muzikant Čirůvek zvučný, kuchař Hřib Maggi a další důležití členové rady města. Po seznámení se všemi občany přišel na řadu příběh, který se týká samotného městečka Holubinky a celé houbařské sezóny. Občané byli seznámeni s pravidly a s děním v Holubinkách.
Po dlouhém zasedání nezbylo nic jiného, než se dát do práce. Na řadě bylo spoustu věcí, jako například obarvení hábitů, rozdělení do rodiny a výstavba zahrádek pro nasbírané houby. Po náročné práci jsme se sešli v rodinách Ewengovi, Liebenschnitzelfachmarktovi, Barbuchovi a Puovi. Tyto rodiny takto společně žily po celou dobu našeho tábora. Sbírání hub nebylo vůbec jednoduché. Mnohdy se rodiny museli usilovně domlouvat, řešit a přemýšlet, až se jim z hlavy kouřilo. Naučili se ale společně pracovat, pomáhat si a spolupracovat. Někdy to šlo lépe, někdy méně lépe, ale přesto vždy úspěšně! Mezi nejlepší hry můžeme zařadit například sběr červů a jejich následná příprava pro chutný recept, stavba pařeniště, sušička, ale také i kasíno, když nám počasí nepřálo.
Rodiny mezi sebou soupeřili a v zahrádkách se objevovaly nové a nové houby. Každý, kdo houbu objevil, musel ji zapsat do velkého houbařského atlasu. Nálezce si houbu mohl dokonce pojmenovat.
Jsme rádi, že nám naši rodinní kašpárci, které jsme každé ráno věsili k erbu, nosili štěstí. Bez nich by nám asi štěstí nepřálo a houby by nerostly.
Po dlouhých radostných dnech nás čekal konec tábor. Příprava slavnostního ohně, vyhlášení nejlepší houbařské rodiny a společný večer u ohně byl tu. Nejlepšími houbaři byla rodina Barbuchů!
A tak jsme společně strávili poslední večer u ohně, u kterého nesměla chybět kytara a ani ohlédnutí za tím, co jsme společně prožili v kouzelném městečku!
Doufáme, že se tady v Mařenicích opět sejdeme, i když už ne jako houbaři. J
Puťák Krkonoše
Po táboře v Mařenicích se někteří členové z Výrů vydávají na dlouhou cestu skrze Krkonoše.
Naše první zastávka byla v Harrachově, kde jsme navštívili místní muzeum skla a také pivovar. Poté jsme se vydali zdolat Harrachovský skokanský můstek. Na jeho vrcholku jsme se schovali před dlouhým a silným deštěm. Po vytrvalém dešti jsme se vydali opět na cestu. Po návratu zpět do kempu jsme společně poseděli u ohně, opekli si buřta a šli nabrat síly na další den.
Druhý den jsme se museli posunout dál a to do Špindlerova Mlýna, kde jsme byli nejdéle. Ze Špindlerova Mlýna jsme podnikali spoustu výprav. Některým z nás už nohy moc nesloužily, ale přesto jsme šli usilovně dál. Naše cesty byly vždy směrem na nejvyšší vrcholy. Abychom nevynechali ten nejvyšší, zdolali jsme i Sněžku a to hned 3x! Je pravda, že některým to nestačilo a vydali se na ní po čtvrté. Při první výstupu se nám dokonce povedlo vyšplhat s melounem, o který jsme se rozdělili i s ostatními, kteří se na Sněžku vydali.
Po několikadenních výpravách jsem se vydali do kempu v Peci pod Sněžkou, kde bylo pro nás nejlepší místo posezení u ,,Krakonoše“. Seděli jsme tu každý večer a sdělovali si své zážitky.
Poslední den nás čekalo zdolat už jen Černou horu. Unavenější půlka se na ni s úsměvem vydala a ta méně unavenější šla na dlouhou výpravu přes 50 km.
Všichni jsme putovní tábor statečně zvládli a při cestě auty domu jsme před sebou viděli už jen naklepané polštáře v posteli.
Výlet po okolí
 
Výprava s Netopýry
 
Podzimní výprava Hrádek nad Nisou
 
Rozsvícení vánočního stromku
 
Mikulášská besídka
 
Zimní slet